Praha

Praha

V úterý 14. 5. 2024 v 7:00 jsme společně s 7.A a 7.B podnikli výpravu do stověžaté Prahy. Cesta, až na krátkou kolonu těsně před Prahou, ubíhala díky panu řidiči svižně. V cíli na nás čekal skok do jiného světa. Mumraj, ruch, neustálý shon, tlačenice. I proto jsme byli rádi, že jsme nalezli útočiště v Dětském Muzeu, které spadá pod Národní muzeum. Čekalo nás procvičení jak svalů, tak smyslů a důvtipu. Mohli jsme nahlédnout do historie, vyzkoušet fyzikální zákony v praxi a na závěr „ochutnat“ deskové hry a knihy, které vybízeli ke zklidnění a odpočinku.

Druhou metou bylo Národní muzeum. Výtahem jsem se přesunuli do třetího patra a odtud na vrchol do kopule na vyhlídku. Praha se nám rozvinula v celé kráse. Šlo by tu strávit celé hodiny a pozorovat cvrkot. Nešlo to. Museli jsme se přemístit dále o patro níž do expozice „Zázraky evoluce“. Pokud v bychom v kopuli mohli strávit hodiny, tak tady celé dny. Na ploše 2 000 m² jsme mohli vidět 1 500 exponátů z říše vody, vzduchu i souše. To se opravdu nedalo stihnout. A navíc to bylo pouze jedno patro. V druhém se skrývala „Okna do pravěku“. Nedalo se nic dělat. Čas byl neúprosný a my se museli vydat na poslední místo na seznamu.

A tím byla výstava amerického režiséra, producenta, spisovatele, básníka, výtvarníka a ilustrátora Tima Burtona v Obecním domě. Ve dvou sálech jsme mohli vidět 600 děl (včetně storyboardů, skic, scénografií, loutek, fotografií). Pokud vám jeho jméno hned nic neříká, tak jen připomenu filmy jako Beetlejuice, Batman, Střihoruký Edward, Dumbo nebo Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Bohužel nebylo možno na výstavě fotit, ale myslím, že v paměti zůstalo spousty momentek.

Zpáteční cesta se obešla bez kolon, a tak uběhla v ještě svižnějším tempu.

Závěrem bych chtěl všem poděkovat a všem doporučit návštěvu Národního muzea – počítejte však s tím, že dopoledne je na jedno patro málo.